AZUB blog

A proč vlastně tato cesta ???

azubrecumbents — Thu, 04 Jun 2009 20:05:08 +0000

- chtěli jsme vyzkoušet, jak se po východní Evropě cestuje kombinovanou dopravou >> jde to moc hezky, hlavně ve městech a při přemisťování cca do 30 km je člověk naprosto nezávislí

- chtěli jsme otestovat modely DAHON Jetstream P8 a DAHON Speed P8 >> až na běžnou údržbu obstály nadmíru výborně

- chtěli jsme vyzkoušet některé doplňky na Dahon, ale také brašny a batohy ORTLIEB a sedlo BROOKS >> vyzkoušeno, mnoho nových zkušeností

- chtěli jsem přijet na Dahon konferenci stylově >> líp to nešlo )

- chtěli jsme nafotit a natočit materiál z této cesty pro nás i pro Dahon >> povedlo se, máme 2 hodiny videa a stovky fotek z reálného používání a také, myslíme si, že pěkný blog, který právě čtete

Dohoupali jsme se na Rhodos

azubrecumbents — Thu, 04 Jun 2009 19:38:55 +0000

Ráno před osmou jsme přijeli do přístavu v Marmaris, prošli odbavenim (asi poprvé místním celníkům procházelo kolo rentgenem:-) a v 9 hodin jsme vypluli katamaranem směr Rhodos. Posledni dny bylo poněkud větrno, takže moře rozbouřené víc než dost. Posádka lodi měla tentokrát jediný úkol – rozdávat cestujícím sáčky…

Cca po hodině plavby jsme se dohoupali do přístavu a kolmo se přesunuli do hotelu, kde se koná druhá Dahon konference.

A odpoledne jsme už testovali modely 2010.

Ráno u Marmaris

Cesta z lodi do hotelu, prijemnější než houpani

Cíl

Testování modelů 2010. Úplně vpravo DAvid HON - zakladatel Dahonu

testování

Pamukkale a cesta do Marmaris

azubrecumbents — Wed, 03 Jun 2009 20:14:51 +0000

Poslední dva dny se po Turecku vozíme super luxusními autobusy firmy Pamukkale, která má již tradici od roku 1962. Je to takové turecké Student Agency, i když některé busy svým standardem ten od SA vysoce překrčují. Ten včerejší měl wi-fi, kožené sedačky (pouze tři v jedné řadě), televizi v opěrce hlavy každé sedačky, výběr z mnoha filmů a televizních stanic. Prostě bussiness třída.

Není tedy divu, že jsme se vydali i do samotného Pamukkale, což jsou světově proslulá travertinová jezírka, jejichž fotku najdete snad v každém letáku lákajícím do Turecka. Návštěva opravdu stojí za to a počet turistů je mnohem menší než jsme očekávali. Dovnitř jsme se dostali i s poskládanými koly, která jsme pak využili i k přesunům k některým vzdálenějším antickým zříceninám, které jsou také součástí areálu a byly součástí velkého antického města.

Odpoledne jsme se začali přesouvat do nejbližsí vesnice a odtamtud už pak autobusem MHD na nádraží. Snažili jsme se stihnout bus do Marmaris, který nám nakonec …. neujel. Přesun trval tři a půl hodiny. Aleš celou dobu řešil zavirovaný počítač, což se mu podařilo až tady v internet café.

Spát budeme nedaleko přístavu a ráno v devět nám jede trajekt na Rhodos, kde nám hodinu po příjezdu začne konference všech distributorů skládacích kol DAHON. Proto jsme také podnikli tuto cestu, abychom na konferenci přijeli stylově a vyzkoušeli, jak obtížné či jednoduché je cestovat se skládačkami napříč jihovýchodní Evropou. A je to více než jednoduché a usnadňující. Prostě paráda.

Cca 1 hodina v noci

Ranní balení u Pamukkale... za asistence neodbytných včel z blízkého úlu

Rozkvetlé rododendrony jsou všude

skládačky byly pro děti větším lákadlem než antika

Aleš se stal součástí monumentu

travertinová jezírka v pozadí

focení

zátiší s rododendrony

pro změnu jiné květinky

Honza se stal součástí monumentu

krása překrásná, ale vysychající

divadlo pro pár tisíc diváků, jeden z nejzachovalejších amfiteátrů vůbec

makačka ve stoupání

zkouška internetového připojení v hospůdce

přesun do města

a už se vezeme městsjou hromadnou dopravou na autobusové nádraží

Na jih…

azubrecumbents — Tue, 02 Jun 2009 14:33:31 +0000

Po ranním vyřízení e-mailů a telefonů jsme vyrazili opět na jih. Jak jinak než kombinovaně. Začali jsme kolmo poněkud adrenalinovým sešupem od hostelu do přístavu, kličkovani mezi auty, skoky z patniků, semafory bez rozlišení barev… Z tohoto úseku fotky nemáme, Honza celou cestu usilovně držel kameru v ruce a natáčel… Bude to stát za to:-)

Druhý úsek byl loďmo trajektem do Asie, do pristavu Yalova. Hned po vylodeni jsme naskočili do busu do Bursy a tam jsme přesedli do dalkoveho bus-expressu do Denizli s přestupem v Izmiru. Tam by jsme měli být cca kolem jedenácté v noci a pokud počasi a vlastní energie dovolí, přesuneme se kolmo bliž k Pamukalle. Noční jízdy na kole nám jdou fakt dobře )

Takže teď nás aktuálně čeká ještě 7 dalších hodin v busech.

Minipokoj s minikoly

Na lodi po sesupu z hostelu

Loďmo z Evropy do Asie

Bez skládačky ani krok... Vysedáme z lodi.

A hned jak to jde, tak jedeeem

A za 5 minut zase hezky složené v kufru autobusu

Honza telefonuje se zákazníkem z Belgie, který se shodou okolností chystá na lehocestu do Turecka

Autobus 22.století. S wifi pripojením, takže můžeme pracovat...

Pracovní snídaně

azubrecumbents — Tue, 02 Jun 2009 06:36:17 +0000

Pár fotek ze snídaně pod střechou a na střeše istanbulského hostelu. Za hodinu a půl odjíždíme lodí směr Bursa a posléze i vstříc terasovitým jezírkům v Pamukale.

Istanbul – na hranici kontinentů

azubrecumbents — Mon, 01 Jun 2009 21:00:53 +0000

Dnes jsme celý den strávili v Istanbulu. Projezdili jsme základní pamětihodnosti a prozkoumali možnosti odjezdu z této mnohamilionové metropole. Nakonec to vypadá na loď. Na kole se zdá být centrum Istanbulu jako docela malé, ale posleéze nám došlo, že projít všechno pěšky by byla pořádná dřina. Zvláště příjemná pak byla večerní projížďka mezi veselícími se a pařícími lidmi se zvláštní atmosférou, která se v takových městech objevuje právě večer. Více snad zítra.

Husarský kousek na hranicích

azubrecumbents — Mon, 01 Jun 2009 07:56:59 +0000

Vzhledem k tomu, že jsme si dali za cíl, že hranice budeme překonávat vlastní silou, mělo se tak stát i na Rumunsko – Bulharských hranicích. Ale mi jsme jeli přes Rumunsko vlakem, který pak ideálně okračoval i v Bulharsku. Šanci nám dávalo vlakové odbavení na hranicích, výměn lokomotiv a vlakové čety a další nutné události, které vlak na každém hraničním přechodu zdrží. V tomto příadu na hodinu.

Moc jsme netušili, jak je daleko na další nádrží, ale odhad byl tak 10 km. Už ve vlaku jsme si nachystali kola a vydali se hned po zastavení vstříc mostu přes Dunaj. Díky ukazatelům pro auta už jsme si v Giurgiu trochu zajeli, ale most jsme záhy našli. Po přejetí obrovského Dunaje a po odbavení to v Ruse bylo o něco horší. Našli jsme sice vlakové nádraží, ale ne to správné. Čas se krátil a z nás lilo jako z koňů. Jeli jsme naplno.

V jednu chvíli jsme viděli „náš“ vlak, jak projíždí městem. Ještě jsme přidali a začala agresivní jízda městem, po chodnících, v protisměru, přes kaluže i pangejty s jediným cílem. Stihnout „náš“ vlak. Uřícení přijíždíme na nádraží a…..stihli jsme ho.

Následoval 12-ti hodinový vlkový přejezd Bulharska a rozhodnutí, že na Bulharsko – Tureckých hranicích si opět zopakujeme stíhání jednoho vlaku. Teď nás však čekalo více než 20 nočních kilometrů a zhruba 2 hodiny, což se sice jeví, jako dostatečný čas, ale člověk nikdy neví, jak dlouho zůstane viset na hranicích, nebo jestli se mu rychle podaří najít nádraží. Po 20 km sprintů nás na přechodu v pohodě odbavili a když jsme se postupně ptali asi pěti lidí, jak daleko je nádraží, odpovědi se lišily od jednoho do dvaceti tří kilometrů. Naštěstí to byl ten jeden i když jsme si dost solidně zajeli. Ale ten „náš“ vlak jsme zase v pohodě stihli. Do Istanbulu jsme odjížděli uvelebeni v lehátkách po třetí hodině a v 9 jsme byli tady. A teď jsme tu. V Istanbulu.

Istanbul

istanbulské büfé SEN

Aleš vyřizuje neodkladné záležitosti. V Istanbulu je přiojen přes EDGE

Honza vyřizuje maily v bukurešťském mekdonaldu. Připojen přes fee wi-fi

nádraží v Giurgiu

sprinty přes rumunsko - bularské hranice

uložení obou kol na nosičích v kupéčku

z vlaku

elektrická romantika

nástup do posledního bulharského vlaku v Dimitrovgradu

vlaková výbava

příprava na rychlé noční opuštění vlaku

příjezd do Istanbulu

nádraží v Istanbulu

Momentálně Bukurešť

azubrecumbents — Sun, 31 May 2009 09:09:09 +0000

Tak jsme dorazili nočním vlakem z Aradu do Bukurešti, hlavního města Rumunska. V maďarském Szegedu jsme měli 20 minut na přestup, ale museli jsme absolvovat cestu mezi dvěma nadražími, které byly každé na jednom břehu Tiszy. Poskládali jsme tedy rychle kola, sedli na ně a hurá přes město. Jenže to druhé nádraží Újszeged (Nový Szeged) bylo tak zastrčené a schované před světem, že jsme ani neměli šanci jej najít. Vlak nám ujel před nosem. Pojezdili jsme tedy Szeged, zkusili ještě bus a nakonec jeli dalším vlakem na hranice do Nadlacu. Přes hranice opět na kole a pak stopem s Rumunama, kteří měli Transita se švédskou poznávací značkou do Aradu. Tam jsme byli v klidu, říkali jsme si, že nám vlak jede až za nceleou hodinu a pak jsme zjistili, že v Rumunsku je posunutý čas a vlak nám o sedm minut ujel…

O čtvrt na jednu jsme tedy nasedali do mezinárodního rychlíku Budapest - Bucurest a teď jsme tu.

Zprávy pro nás nám přidávejte do komentářů

Do způsobů dopravy tedy můžeme přidat stopování.

První den na cestě

azubrecumbents — Sat, 30 May 2009 12:18:02 +0000

Momentálně sedíme ve vlaku z Budpešť Nyugati do Szegedu. Spali jsme kousek za Ostřihomí a pak jeli na kolech do Viszegrádu. Tam přes Dunaj přívozem a ak už vlakem do Budapešti.

Zatím tedy: auto, vlak, loď